Dekubity, jinak nazývané také proleženiny, jsou hrozbou každého imobilního pacienta, který je připoután na lůžko nebo invalidní vozík. Způsobují nepříjemné, bolestivé a obtížně se hojící rány, vznikající tlakovým poškozením tkání v důsledku dlouhodobého ležení nebo sezení. Dobrou zprávou však je, že správnou péčí o pacienta jim lze předcházet. Pokud se i vy staráte o milovanou osobu, které hrozí vznik proleženin, připravili jsme pro vás krátké shrnutí všeho, co byste o dekubitech měli vědět.
Dekubity jsou lokální poranění kůže a tkání. Vznikají většinou u lidí, kteří dlouhodobě leží na lůžku nebo sedí na invalidním vozíku – a tedy u imobilních pacientů bez schopnosti se svobodně pohybovat. Pokud se o takového pacienta staráte, je třeba pochopit příčinu vzniku dekubitů, abyste si návyky s pacientem dokázali správně nastavit a uvědomili si potřebu správného polohování i hygieny.
Nelze přesně určit, za jak dlouhou dobu dekubity vzniknou. Vznikají totiž dlouhodobým tlakem, případně tlakem a třením, v jisté části těla. Při působení dlouhodobého tlaku na určité místo dochází k uzavření drobných cév, v důsledku čehož se postižená oblast hůře prokrvuje. Špatně prokrvovaná tkáň nedostává potřebné množství kyslíku ani živin, a buňky proto postupně odumírají. Vést to může až k nekróze – a tedy odumření kůže, podkoží i svalové tkáně. Jedná se o extrémně bolestivý a těžce hojící se stav.
Náchylnější ke vzniku proleženin jsou pacienti s inkontinencí, nemocemi nervového systému nebo lidé s poúrazovými stavy. Velikost dekubitů, tedy rozsah poškození tkáně, závisí na několika, navzájem se ovlivňujících faktorech, například:
Mohou vzniknout kdekoli na těle. Většinou však vznikají na místech, kde tlak působí přímo naproti kosti, tedy tam, je malá vrstva tukové i svalové tkáně. Čím tenčí je tato vrstva, tím je šance vzniku dekubitů vyšší. Nejčastějšími oblastmi vzniku jsou místa:
Hojení dekubitů zahrnuje zejména chirurgické ošetření, vlhkou terapii, boj proti infekci, zmírnění bolesti a správnou výživu. Součástí je také pravidelné polohování a hygiena. Stav a ošetřování proleženin do velké míry závisí i na stupni jejich vývoje. Při horších stavech je třeba odstranit odumřelou tkáň (chirurgicky), čistit ránu, podporovat její hojení (výživou) a potlačovat bolest, kterou pacientovi způsobuje. V každém případě byste ošetřování v domácím prostředí měli konzultovat s lékařem, protože jde o velmi vážný a pro pacienta i bolestivý stav. Jak dekubity ošetřovat podle stupně jejich vývoje?
První stupeň proleženin se projevuje lokálně oteklou, teplou až zarudlou oblastí. Je to víceméně nebolestivý stav, který nezpůsobuje poškození kůže. Podcenit byste ho ale určitě neměli, jelikož se může rozvinout do horšího stavu. Je třeba jej „podchytit“ ihned a udělat vše pro to, aby se stav zlepšil.
V první řadě změňte polohu pacienta, čímž zabráníte dalšímu tlaku. Po změně polohy mu můžete v daném místě pravidelně provádět prokrvující masáž, díky které bude kůže rychleji regenerovat. Provádějte ji velmi jemnými pohyby, na postižené místo netlačte. Použít můžete také přípravky, které podporují prokrvení a zahřátí kůže.
V tomto stupni již vzniká částečné poškození kůže. Vytváří se vodnaté puchýřky, které mohou prasknout. Tím dochází k povrchové ráně a riziku vzniku infekce. Pacient už navíc začíná pociťovat bolesti, a tak je péče o něco náročnější.
Již při tomto stupni dekubitů byste měli kontaktovat lékaře a poradit se s ním ohledně správného ošetřování. Abyste zabránili infekci, může být vhodné použít dezinfekční obklad na podporu vysušení rány. Dezinfekční roztok nalijte na sterilní gázu a tu přiložte na postižené místo. Následně místo zafixujte antialergickou náplastí.
Ve třetím stupni již dochází ke zničení tkání mezi kostí a puchýřem. Poškození přechází do podkožní vrstvy, kde začínají odumírat tkáně. Na povrchu se postupně vytváří vřed překrytý strupem. Do takové rány výrazně nezasahujte. Můžete ji jemně očistit vodou nebo fyziologickým roztokem a následně překrýt savým sterilním gázovým čtvercem – to je však vše, co je bez porady s lékařem možné udělat. Je důležité si uvědomit, že proleženiny v tomto vysokém stupni (3 – 4) se již nemusí zahojit a je třeba je řešit s lékařem. Nekrotickou tkáň je totiž třeba co nejdříve chirurgicky odstranit a ránu řádně ošetřit, aby se předešlo vzniku infekce.
Tlaková léze, odumření kůže s černou nekrózou, které zasahuje svaly, šlachy a přechází až ke kosti. Poškození tkáně je rozsáhlé a stav extrémně bolestivý. Rána silně zapáchá, může z ní vytékat hnis, tkáň se rozkládá. Tento stav patří výhradně do rukou lékaře.
I kvůli rychlému zhoršování stavu dekubitů je potřeba správně je ošetřovat již od prvního stadia. Jen tím, že péči o pacienta nepodceníte, předejdete těmto nepříjemným stavům. Léčbu můžete podpořit i různými „režimovými“ opatřeními. Organismus lépe překysličíte například tak, že budete pravidelně větrat nebo s pacientem provádět dechová cvičení. Velmi podstatná je také správná výživa. Obsahovat by měla především vysoký obsah bílkovin a albuminu.
Nejlepší ochrana před vznikem dekubitů je samozřejmě prevence. Až v 95% případech lze správnou prevencí zcela předejít vzniku dekubitů. Do prevence zařazujeme mobilizaci pacienta, tedy pravidelné provádění rehabilitačních cvičení. Pokud to není možné, je třeba jej pravidelně polohovat, a to minimálně každé 2 hodiny. Je třeba jej otáčet a střídat jeho polohu, díky čemuž se snižuje doba působení tlaku na určitou oblast.
Redukce tlaku správným a pravidelným polohováním je zároveň nejúčinnější způsob, jak zabránit vzniku dekubitů. I polohování by však mělo být prováděno správně, a proto nejlépe uděláte, pokud se ohledně správné techniky poradíte s odborníkem. Poradit vám mohou například zdravotní sestry či lékař.
Pomoci může i zlepšení prokrvení organizmu pacienta – a to za pomoci jemných masáží. Vysoce doporučeno je také používání speciálních polohovacích pomůcek, antidekubitních matrací a podložek (například i u pacientů na invalidním vozíku).
Antidekubitní matrace se od klasických matrací liší tvarem i materiálem. Dokáží rozložit tlak na větší plochu, čímž odlehčují namáhané oblasti těla. Jsou pohodlné pro pacienta a praktické pro ošetřovatele, neboť umožňují prodloužit interval mezi změnami poloh. Pozor: i při používání antidekubitních matrací je stále třeba pacienta polohovat.
Kromě matrací je k dispozici mnoho dalších antidekubitních podložek, které jsou vhodné pro ležící pacienty i lidi na invalidním vozíku. Ochrání jednotlivé části těla nebo pomohou při polohování a zlepší komfort pacientů například při ležení na boku.
Hygienická péče je při prevenci vzniku dekubitů, případně při jejich ošetřování velmi důležitá. Pacienti se špatnou hygienou či inkontinencí jsou totiž mnohem náchylnější ke vzniku dekubitů. Kromě toho, již vzniklé dekubity mohou být zdrojem infekcí, které mohou negativně ovlivnit hojení i celkový stav pacienta.
Žádoucí je tedy častá výměna spodního prádla, povlečení nebo plenek. Důležité je také pravidelné mytí a koupel. Zapamatujte si, že jen svědomitá péče o pacienta dokáže zabránit vzniku závažných proleženin. I když je tedy celkové ošetřování či polohování náročné, podcenit byste je určitě neměli. Pomůžou tak lepšímu stavu, případně rychlejšímu zotavení vaší milované osoby.
