Zřejmě se příliš nezamýšlíte nad tím, kolik pohybů denně provedete. Kráčení, vstávání, ale i mytí zubů nebo jedení – to všechno jsou věci, nad kterými nepřemýšlíte, prostě je děláte „automaticky“. Imobilní pacienti a senioři jsou ale v mnoha případech odkázáni na pomoc druhých i při těchto základních úkonech.
Může to být pro ně psychicky náročné. Uvědomují si totiž, že už sami nezvládnou to, co zvládali předtím. Péče o ležícího blízkého proto vyžaduje nejen pozornost a trpělivost, ale také dostatek lásky a jemnosti.
Jednotlivé úkony péče a potřeby ležícího pacienta úzce souvisí s jeho zdravotním stavem. Ti pacienti, kteří jsou na lůžko připoutáni úplně, budou vaši péči potřebovat častěji a ve větší míře než ti, kteří jsou částečně schopni provádět některé úkony sami. Nejdůležitější však je, abyste k blízkému vždy přistupovali s trpělivostí, soucitem a láskou.
Při péči o imobilního pacienta byste měli postupovat podle těchto zásad:
Pravidelná hygiena je klíčová pro zdraví těla i ducha ležícího člověka. U imobilních pacientů to platí ještě o něco víc. Při nedostatečné nebo nepravidelné hygieně může totiž docházet k nepříjemným komplikacím jako jsou infekce, opruzeniny, kožní onemocnění a jiné. Každodenní rutina by se měla skládat z koupele, ústní hygieny, mytí vlasů a hygieny genitálií. Nejčastěji se očista provádí ve dvou fázích – ráno a večer, případně i průběžně během dne v závislosti na potřebách pacienta.
V rámci ranní hygieny je třeba umýt obličej, dutinu ústní, zkontrolovat čistotu uší, nosu i očí. Podle potřeby můžete provést i hygienu intimních partií. Pokud je šance, že se váš pacient nebo blízký bude během dne pohybovat, je vhodné převléct ho z pyžama do domácího oblečení. Pomůže mu to zachovat si jakýsi pocit aktivnosti a rozdělení dne na aktivní čas a čas odpočinku.
Při večerní hygieně můžete postupovat podobně jako u ranní, s tím rozdílem, že přichází čas na koupel. V závislosti na možnostech a pohyblivosti pacienta lze tuto proceduru provést jako:
V případě „koupele“ na lůžku vám postačí lavor s teplou vodou, mycí rukavice nebo žínky a ručníky. Je důležité, abyste při koupeli postupovali od hlavy směrem ke chodidlům. Genitálie byste měli mýt jako poslední.
Pokud vám okolnosti umožní pacienta vykoupat ve vaně či sprchovém koutě, určitě by vám neměly chybět:
Při mytí byste měli být opravdu důkladní. Je třeba odstranit z pokožky nečistoty, pot i odumřelou pokožku. Při používání mýdel však dávejte pozor na množství, jelikož mnoho mýdla může způsobovat vysušování pokožky.
U pacientů, kteří jsou schopni používat toaletu, může být vhodným řešením pořízení toaletního křesla. Toaletní křesla jsou vytvořena tak, aby umožnila seniorům a zdravotně znevýhodněným lidem používat toaletu v soukromí a bezpečně. Na výběr máte z více typů a provedení podle potřeby pacienta. Některé modely toaletních křesel jsou navrženy tak, aby byly současně použitelné i do sprchy.
Dlouhodobé ležení, ale například i sezení na invalidním vozíku, může mít za následek vznik nepříjemných a bolestivých proleženin, zvaných také dekubity. Jedná se v podstatě o těžce se hojící rány, které vznikají tlakovým poškozením tkání.
Nejlepším způsobem, jak vzniku dekubitů předejít, je pravidelně pacienta polohovat. To znamená, že ležícího člověka je třeba otáčet, případně měnit jeho pozici tak, aby nebyl tlak vyvíjen neustále jen na jednu část těla.
Buďte opatrní – i polohování má svá pravidla a musí být provedeno správně. Abyste si byli jisti, doporučujeme vám poradit se o správném polohování se zdravotní sestrou nebo lékařem.
Skvělými pomocníky při polohování jsou antidekubitní matrace a různé polohovací pomůcky vyvinuté tak, aby zmírnily tlak na postižené oblasti těla.
Dalším ze skvělých způsobů, jak pacientovi pomoci s prevencí proti proleženinám, jsou masáže. Masáž pomáhá zlepšit cirkulaci krve, což je velmi důležité nejen pro ochranu před dekubity, ale také pro celkové prokrvení organismu.
Tak jak pečujete o tělesnou stránku zdraví a spokojenosti vašeho blízkého, neměli byste zapomínat ani na tu duševní. Často se stává, že pacienti připoutáni na lůžko zemutní. Cítí se být přítěží, protože se o sebe neumí postarat sami. Dejte jim pocítit, že vám na nich záleží a že jsou důležití. Komunikujte s vaším blízkým. Zeptejte se ho, jak se má, co potřebuje, jak se cítí.
Poslední, ale ne méně důležitý faktor, který může ve velké míře ovlivnit to, jak se pacient cítí, je prostředí. Připravte vašemu blízkému prostor tak, aby se v něm cítil dobře a pohodlně. Zařiďte pokoj funkčně ale útulně, zapojte televizi, případně mu pouštějte oblíbenou hudbu.
