Mezisoučet: 48 610 Kč
Mezisoučet: 48 610 Kč
Zřejmě si ani neumíme představit to, že bychom nebyli schopni sami změnit polohu – otočit se na druhý bok, sednout si nebo převrátit se na břicho. Imobilní pacienti připoutaní na lůžko však i při těchto obvykle automatických pohybech potřebují vaši pomoc. Změna polohy není však jen otázkou pohodlí, ale především zdraví. Správným a systematickým polohováním pacienta či blízkého můžete totiž předcházet vzniku proleženin. Čtěte dále a zjistěte více.
Ležícího pacienta je třeba polohovat minimálně každé 2 až 3 hodiny, a to během dne i noci. Ve specifických případech, například při zvýšeném riziku dekubitů, může být nutná změna polohy i častěji.
Proč právě každé 2 hodiny?
Dlouhodobý tlak na jedno místo může již po 2 hodinách vést ke sníženému prokrvení tkáně (ischemie), což zvyšuje riziko vzniku dekubitů. Pravidelné polohování proto pomáhá obnovit cirkulaci krve a předchází poškození kůže.
Dekubity neboli proleženiny postihují vysoké procento imobilních pacientů. Jedná se o chronické rány, které vznikají dlouhodobým tlakem na kůži. V důsledku tohoto tlaku pak dochází k zastavení prokrvení a následnému poškození, v horších případech až odumření pokožky. Dekubity mají 4 fáze, přičemž v první se objeví zarudnutí a otok zatěžovaného místa. V dalších fázích se dekubit postupně zhoršuje, dochází k odumření kožní a podkožní tkáně, svalstva a poškození kosti.
Dekubity jsou bolestivé a jejich léčba je náročná a dlouhá. I v tomto případě platí, že nejlepším lékem je prevence. Abyste vašeho blízkého ochránili před proleženinami, nebo alespoň minimalizovali riziko jejich vzniku, měli byste dbát na zásady správného polohování ležícího pacienta.
Ke správné péči o ležícího pacienta patří samozřejmě také dostatečný přísun nutričně bohaté stravy, vitamíny, minerály a bílkoviny. Velmi důležitá je také hydratace.
Pojmem polohování označujeme soubor poloh, které mají preventivní nebo léčebný charakter. Jedná se tedy o systematické uložení pacienta, které má pomoci zabránit komplikacím způsobeným dlouhodobým ležením v jedné pozici. Kromě dekubitů, neboli proleženin, může u imobilního pacienta dojít k dalším komplikacím.
Při pravidelném střídání poloh pacienta mu také pomůžete zmírnit bolest a ulehčit zatěžované části těla. Jak jsme již zmínili, polohování musí být systematické. To znamená, že blízkého nesmíte přetočit „jen tak“. Existují předepsané polohy, které zmírňují zatížení konkrétních částí těla. Správným polohováním můžete pomoci snížit tlak na páteř, kříže, končetiny nebo třeba pánev.
Laterální poloha (poloha na boku): Pacient leží na pravém nebo levém boku s horními končetinami sehnutými v loktech. Vrchní ruka a vrchní noha (sehnutá v kyčelním kloubu i koleně) jsou podloženy polštářem, zatímco spodní noha zůstává natažená. Odlehčuje záda a paty, ale zatěžuje například rameno, ucho nebo bederní kost.
Semipronační poloha (na břiše): Pacient nejprve leží na břiše s hlavou otočenou na stranu. Následně se mu podloží sehnutá ruka i noha vhodnou antidekubitní podložkou. Vždy se podkládá buď pravá ruka a pravá noha, nebo levá ruka a levá noha. Druhá ruka je za zády pacienta. Tato poloha odlehčuje záda, ale není vhodná pro lidi s dýchacími obtížemi nebo problémy s páteří.
Semi-Fowlerova poloha (polosed): Horní část postele je zvednuta o 30°, hlava je v neutrální poloze a nohy jsou pokrčené. Pomáhá uvolnit sedací a křížovou oblast.
Supinační poloha (rovná poloha na zádech): Pacient leží na zádech s tváří nahoru. Důležité je uvolněné břišní svalstvo, podložená lýtka a volné paty, aby se předešlo tlaku.
Nepravidelné nebo nesprávné polohování může vést k:
Kromě správné polohy, do které blízkého uložíte, je také velmi důležitá také pravidelnost polohování – dekubit může totiž vzniknout opravdu rychle. Pravidelnou změnou polohy pomůžete zmírnit tlak na zatěžovaná místa, díky čemuž toto riziko snížíte. Během dne byste pacienta měli polohovat minimálně každé dvě hodiny, přičemž většinou se střídají polohy záda – levý bok – záda – pravý bok.
Kdy zvýšit frekvenci polohování?
Častější polohování se doporučuje především při:
Pokud si nejste jisti, jak často vašeho blízkého polohovat, poraďte se o vhodném postupu s lékařem nebo ošetřovatelem.
Jednotlivé polohy jsou pak rozděleny podle toho, na kterou zatěžovanou část těla chcete zmírnit tlak. Které druhy polohování jsou pro vašeho blízkého vhodné, vám poradí zdravotní sestra nebo lékař. Polohování během noci by mělo probíhat v intervalech každé 3 hodiny. Pro usnadnění polohování jsou dostupné různé pomůcky, jako například antidekubitní matrace, podložky či polohovací polštáře.
Antidekubitní matrace pomáhají rozložit tlak na větší plochu, čímž odlehčují namáhané části těla. Oproti běžným matracím mají rozdílný tvar, ale také materiál. Mnohé matrace jsou opatřeny povrchovým materiálem s voděodolnou úpravou, která pomáhá chránit matraci před zašpiněním. Tento typ matrací je skvělou pomůckou, jelikož pomáhá prodloužit intervaly mezi polohováními – dejte však pozor, i při použití antidekubitní matrace je nutná pravidelná změna polohy pacienta.
Kromě matrací jsou velmi často využívány také různé antidekubitní podložky a polohovací polštáře. Poskytují podporu jednotlivým částem těla, pomáhají zmírňovat tlak a usnadňují polohování. Polohovací polštáře navíc nabízí i určitou dávku pohodlí – především při polohách, při kterých pacient leží na boku. Vašemu blízkému můžete pořídit i různé typy chráničů, například na lokty nebo kotníky, které také pomáhají chránit před vznikem dekubitů a odřenin.
Ležícího pacienta je třeba polohovat každé 2 až 3 hodiny, při vyšším riziku každé 2 hodiny. Pravidelná změna polohy je základní prevencí dekubitů a významně přispívá k pohodlí a bezpečnosti pacienta.
Správné polohování v kombinaci s vhodnými antidekubitními pomůckami dokáže výrazně snížit riziko komplikací a usnadnit péči doma i v zařízeních.
Jak často polohovat ležícího pacienta v noci?
I během noci by měl být pacient polohován přibližně každé 2 až 3 hodiny, pokud zdravotní stav nevyžaduje častější změnu polohy.
Pomáhá antidekubitní matrace nahradit polohování?
Ne. Antidekubitní matrace snižuje tlak na pokožku, ale pravidelné manuální polohování je stále nevyhnutelné.
Jak zjistím, že vzniká dekubit?
Varovným signálem je zarudnutí pokožky, které po uvolnění tlaku nezmizí, citlivost nebo bolest v postižené oblasti.
Vytvořila digitální agentura Ametica.
